Emoce a city patří pod pokličku

Datum: 3 října, 2015 od Radek Štěpán

„Miláčku, tobě to sluší.“ „Ano, lásko.“ „Miláčku, podáš mi svetr.“ Tisíc dalších frází emocionálně nevyrovnaných chorobně přecitlivělých osob bych mohl jmenovat během okamžiku. Lidé se skutečně vyjadřují o svých citech extrémně. Proč? Odpověď se pokusím najít ve své malé úvaze, kterou jsem se rozhodl po setkání s takovými láskaři sepsat. Třeba se alespoň pobavím a zastydím při představě, že bych se takto měl chovat…

Miláčku, ty si ale krásně okousal nehty

Přehnat do detailu je možné v podstatě všechno. Lidé, kteří mají city takto mimo svou skořápku, jsou schopni pochválit svého protějška za úplně všechno. Dokonce bych se nebál ani pochvaly za kousání nehtů, maximální flatulaci anebo drbání se za uchem či jinde. V každém případě jsou pohnutky k takovémuto jednání absurdní.

Když jeden mluví za druhého

Není od věci trochu zkoumat své známé a podívat se, jestli někdy při vašem hovoru náhodou nemluvíte s jedním člověkem a neodpovídá za něj jeho protějšek. Často toto dělají ženy. Když si sednu se svým známým na oslavě, mnohdy za něj odpovídá jeho žena, která se k němu během našeho rozhovoru a zábavy nebetyčně tulí a ukazuje, jak ho má vlastně ráda a jak jejich vzájemná láska kvete. Kamarád to moc nemusí, nicméně tiše se stydí a nechce se se svou ženou hádat.

Asi se až tak rádi nemají

Jak tedy vlastně z takovýchto situací ven. Pokud vám vadí, že se před vámi vaši známí tulí, oblizují anebo se nazývají miláčky a láskami, jednoduše se vyplatí jim to říct, anebo je už nikdy nevidět. Zůstat bych neměl dlužný ani odpověď na důvody, které tyto lidi motivují k ryze přecitlivělým reakcím. Hlavní pohnutkou je podle mě asi fakt, že se až tak rádi nemají a potřebují si sami sobě dokázat opak. Nic jiného za tímto dětským nevyzrálým projevem nevidím a asi ani nikdy vidět nebudu.