Kolik toho ví o komunismu Husákovy děti

Datum: 10 srpna, 2015 od Radek Štěpán

Zobecnit nějak znalosti o komunismu u nás zhruba třicetiletých lidí je poměrně náročné, protože každý z nás je ryzí individualitou a o komunismu toho ví mnohdy poměrně málo. Záleží na tom, jak se ale situace vezme. Pokud bychom měli mluvit o tom, co jsme zažili, pak musím jednoznačně říct, že komunismus by pro nás byl velkou neznámou.

Já sám si pamatuju snad jen to, jak nějací policisté večer v televizi bili obušky lidi. Na víc moje paměť nesahá. Mluvit bych mohl ještě o třeba o menším množství obchodů a o tom, že jezdilo méně aut. Více věcí mě ale z pohledu vlastních zážitků nenapadá. Až s odstupem času zjišťuju, že byl nějaký nedostatek výběru, který se obrovsky liší od dnešního přebytku. Otázkou ale zůstává, jestli mi něco chybělo, anebo nikoliv. Já sám se přikláním k tomu, že moje dětství bylo nejlepší, jaké mohlo být.

Něco o komunismu víme

Kontrastem ale zůstávají moje vědomosti, které jsem nabyl postupem času a které mě jednoznačně nutné komunismus odsuzovat a považovat jej za nerealizovatelný v jakékoli své podobě. O skvělé myšlence komunismu není nutné nijak básnit, jelikož něco, co není možné realizovat, bychom určitě do nebe vychvalovat neměli. Spílat na to, že je spousta lidí chudých a mnozí bohatí a že by se měly síly vyrovnat je naprosto scestné. Již Karel Čapek píše ve své stati s názvem Proč nejsem komunistou o tom, že za komunismus si bere chudého člověka do úst hlavně skrze revoluci, která ani nemusí přijít. Opravdová pomoc je vyloženě v lidech samotných, a to jak za komunismu, tak i za kapitalismu, v němž žijeme. Dobře vím, kam se řítila naše ekonomika za dob minulého režimu. Odbyt našich tehdejších výrobků by mohl hovořit jasnou řečí. Absolutní nesvoboda, kdy si v parafrázi Orwelovy farmy zvířat jsou lidé ne rovní, ale rovnější, nespočívá v sociální rovnosti, kterou komunismus ve své prapodstatě hlásá.

Dnešní doba rozkrádačů nás nesmí donutit k návratu ke komunismu

Dnes žijeme ve zcela jiné době, kdy se komunismus pomalu vrací, jelikož mnozí lidé si vzpomínají na to, že se měli za minulého režimu dobře a že chtějí opět práci, v níž toho nemusí až tolik dělat a mohou si vzít na věčnou oplátku spoustu věcí domů. To, že jsme ale ekonomicky šli ke dnu, nikoho netíží, jelikož dnes je tomu bohužel úplně stejně. Zemi nám rozkrádají známí a i méně známí jednotlivci, kteří jsou ještě navíc pouštěni na základě amnestií na svobodu. My sami jsme na počátku rozhodování, co by mělo být a kterým směrem by se mělo vyrazit dál. Komunismus ale tento směr rozhodně představovat nesmí!